|
|
Predikční modely pro analýzu přežití
Hadwigerová, Michaela ; Vítek, Martin (oponent) ; Škutková, Helena (vedoucí práce)
Se stále se rozvíjejícími metodami léčby ve zdravotnictví se objevuje i potřeba tyto nové metody nějakým účinným způsobem porovnávat s metodami starými. Je to zejména důležité pro další rozvoj těchto metod. Avšak data, která tyto skutečnosti popisují, nebylo možno obvyklými postupy zpracovávat, a proto došlo v oblasti statistiky k vytvoření nového druhu metod. Jsou známy pod jednotným názvem predikční modely analýzy přežití.
|
|
| |
|
| |
|
|
Survival hra v procedurálním světě
Macháček, Luboš ; Tóth, Michal (oponent) ; Milet, Tomáš (vedoucí práce)
Projekt je zaměřený na vývoj 3D počítačové hry využívající procedurální generování pro tvorbu herního světa. Součástí je i herní engine, který danou hru pohání. Při vývoji jsou využívané různé experimentální přístupy a techniky, a cílem je odzkoušet jejich použitelnost v praxi.
|
|
|
Vliv světla a sucha na fotosyntézu a vodní provoz podrostních bylin temperátních doubrav
Vitásek, Roman
Dřeviny, zejména stromy, výrazně mění růstové podmínky daného stanoviště. Svými fyziologickými projevy ovlivňují hydrologické a světelné poměry a podmiňují tak druhovou skladbu rostlinného společenstva. V lese s hustým stromovým patrem se udržuje specifické mikroklima, jehož mitigační účinek je nejvíce patrný za horkých letních dní. Stromy poskytují svému podrostu stín, kterým spolu s transpirací udržují teplotu v přízemní vrstvě nižší v porovnání s okolní nezalesněnou krajinou. Na druhou stranu, rostliny jako autotrofní organismy potřebují pro své přežití dostatek světla, kterého je větší množství v řídkých lesních porostech. V rámci diplomové práce bylo zkoumáno, jakým způsobem jsou podrostní byliny schopny vyrovnat se s narůstající intenzitou sucha v simulovaném plně zapojeném a proředěném lese a posoudit tak jejich přežití v reálných podmínkách lesního porostu při akutním působení vodního stresu. Zkoumané druhy kopytník evropský (Asarum europaeum L.) a jaterník podléška (Hepatica nobilis Schreb.) byly rozděleny do čtyř skupin postihující dvě úrovně dostupnosti vody (plně zalévané a stresované suchem) a dvě úrovně světelného požitku (simulující hustý a řídký les). Sledována byla reakce fyziologických parametrů (např. rychlost světlem saturované fotosyntézy, průduchová vodivost, vnitřní efektivita využití vody, vodní potenciál a koncentrace nestrukturálních sacharidů) na zvyšující se intenzitu vodního stresu. Ukázalo se, že celková mortalita sazenic byla u obou druhů vyšší ve stinných podmínkách než při dostatku světla, navzdory tomu, že oba druhy uplatňují pro své přežití odlišnou strategii hospodaření s vodou. Kopytník evropský má znaky isohydrického typu vodního provozu. Při suchu se vyrovnává s negativním vodním potenciálem snížením vodivosti průduchů, na úkor možnosti aktivně se bránit vodnímu stresu tvorbou asimilátů. Za příznivých podmínek si vytváří zásoby škrobu, které mu dovolují přežít i výrazně sníženou rychlost fotosyntézy za sucha. Jaterník podléška je svým chováním více anisohydrický. S narůstající intenzitou sucha a stoupající transpirací si udržuje průduchy otevřené a aktivní fotosyntézou si vytváří dostatek rozpustných sacharidů pro tvorbu osmoticky aktivních látek. Hladinu zásobního škrobu má velmi nízkou, což se může negativně projevit při delším trvání nedostatku půdní vláhy. Výsledky naznačují, že pro přežití rostlin za vodního stresu hraje světlo významnou roli. I když jsou teploty v podrostní vrstvě zapojeného lesa nižší než pod proředěným korunovým zápojem, při aktuálně měnícím se klimatu přinášejícím nejen vyšší teploty, ale i letní přísušky, nemusí být růst v podrostu hustého lesa vždy výhodou.
|
|
|
Umělý výtěr karase obecného
VRBENSKÝ, Jakub
Práce stručně shrnuje dostupné informace z oblasti biologie karase obecného. Experimentální část obsahuje jednak sledování vlivu teploty vody v období latence na úspěšnost umělého výtěru jikernaček, na přežití jiker do stádia očních bodů, na délku intervalu latence, na relativní plodnost jikernaček a na pGSI, a dále vliv způsobu odlepkování jiker na jejich přežití do stádia očních bodů. Pro testování vlivu teploty v průběhu intervalu latence byly jikernačky (o průměrné hmotnosti 329 +- 60 g) rozděleny do 7 skupin (n = 5). Jednotlivé skupiny jikernaček byly umístěny do samostatných nádrží s průměrnými teplotami vody 15,4; 17,2; 18,9; 21, 23,2; 25,2 a 27,2 °C. Jikernačky i mlíčáci byli injikováni hormonálním přípravkem Ovopel (1 peleta na 1 kg ryb). Před injikací a umělým výtěrem ovulovaných jikernaček byly generační ryby anestezovány hřebíčkovým olejem (0,03 ml.l-1). Jednotlivé skupiny jikernaček byly uměle vytřeny, jikry osemeněny směsí spermatu od tří mlíčáků, aktivovány vodou z líhně a odlepkovány kravským mlékem ředěným vodou (1 : 9). Inkubace jiker probíhala v malých experimentálních Zugských lahvích (o objemu 0,45 l), při průměrné teplotě 21 °C. Nejvyšší počet ovulovaných a uměle vytřených jikernaček byl zjištěn při teplotách 21 - 25,2 °C (80 %). Při nižších a vyšších teplotách byla úspěšnost výtěru nižší. Byla zjištěna těsná kladná lineární závislost délky intervalu latence (v h) na teplotě vody ve sledovaném rozpětí 15,5 - 27,2 °C (y =-1,5062 x + 50,663; R2 = 0,924). Délka intervalu latence při teplotách 21 a 23,2 °C dosáhla 18,4 +- 0,9 h a 12,4 +- 0,2 h, resp. 387 +- 18 h° a 289 +- 5 h°. Jikry mají žlutohnědé až zelenohnědé zbarvení, průměrná hmotnost jedné nenabobtnalé jikry je 1,10 +- 0,07 mg (což odpovídá 911 +- 51 tis. ks jiker v 1 kg jiker). Ve styku s vodou jsou jikry silně lepivé. Nejvyšší hodnoty relativní pracovní plodnosti bylo dosaženo při teplotách 21 a 23,2 °C (71,9 +- 10 a 75,9 +- 34 tis. ks jiker na 1 kg jikernaček). Průměrná výše přežití jiker do očních bodů, původem od uměle vytřených jikernaček přechovávaných v průběhu intervalu latence při teplotách 18,9 - 23,2 °C, se pohybovala v rozpětí 92,9 +- 0,5 % až 99,6 +- 2,2 %, při teplotách 17,2 °C a 27,2 °C byla nižší (86,2 +- 0,6 %, resp. 74,2 +- 3,0 %), rozdíly mezi skupinami byly statisticky průkazné. Při hodnocení vlivu odlepkovacích přípravků na přežití jiker do očních bodů bylo nejvyšší přežití dosaženo při použití mléka (71,9 +- 7,3 %). Statisticky průkazně nižší přežití bylo zjištěno u přípravků tanin (47,4 +- 0,4 %) a acetylcystein (48,4 +- 8,6 %). Dosažené výsledky mohou být využity při umělém výtěru karase obecného v rámci záchranných chovů.
|
|
|
Vliv teploty na schopnost oplození a líhnivosti při krátkodobém skladování neoplozených jiker síha peledě (Coregonus peled)
RYTÍŘ, Jan
Síh peleď Coregonus peled (Gmelin, 1788), původem z Ruska, byl pro své chutné maso a dobré růstové schopnosti, v roce 1970 introdukován i do České republiky. Chov tohoto druhu byl v minulosti velmi oblíbený. Dnes ale zejména díky rybožravým predátorům, chovaných síhů v rybníkářství rapidně ubývá. Cílem této diplomové práce bylo shrnutí dostupných informací z oblasti biologie síha peledě, umělé reprodukce a dále také informace o vlivu teploty na schopnost oplození a líhnivosti při krátkodobém skladování neoplozených jiker u ostatních lososovitých druhů ryb. V praktické části pak bylo sledováno, jaký vliv mají teplota a délka skladování uměle vytřených, neoplozených jiker peledě na oplozenost, přežití do stádia očních bodů a líhnivost. Neoplozené jikry byly po výtěru rozděleny do pěti misek a uloženy do termoizolačních boxů, které byly vytemperovány na teploty 2,5; 5; 7,5; 10 a 12,5 °C. Po časových intervalech 1, 4, 12, 24, 36, 48, 60 a 72 hodin, bylo z každého termoboxu odebráno cca 100 - 200 jiker, které byly osemeněny čerstvě odebraným spermatem od více mlíčáků a aktivovány vodou z líhně. Oplozené a pročištěné jikry byly nasazeny do inkubačních přístrojů s přítokem čisté vody. Odumřelé jikry byly odstraňovány a zaznamenávány. Následně se stanovila oplozenost, přežití do stádia očních bodů a líhnivost. Výsledné hodnoty těchto parametrů byly vyjádřeny v procentech z celkového množství nasazených jiker. Vysoké úrovně oplozenosti a přežití do stádia očních bodů, bylo dosahováno při skladování do 1 dne od výtěru u všech teplot, kromě nejvyšší teploty 12,5 °C. S postupným prodlužováním intervalu se také snižovaly parametry oplozenosti a přežití, a to nejznatelněji u teplot 7,5 a 10 °C. Pro získání co největšího množství plůdku v rybářské praxi, lze doporučit skladování jiker při 2,5 a 5 °C, a to až do 48 hodin od umělého výtěru. Při vyšších teplotách se efektivní doba skladování zkracuje na 12 hodin. Skladování jiker po delší dobu než 48 hodin, již z praktického hlediska nemá smysl. Současně bylo zjištěno, že při výše uvedených optimálních teplotách pro skladování jiker (2,5 a 5 °C) je nejlepších výsledků líhnivosti dosaženo při skladování uměle vytřených jiker v délce 12 hodin. Nejen při delších, ale i při kratší délkách skladování byly hodnoty tohoto parametru nižší.
|
|
|
Zhodnocení přežívání a růstu dvou invazivních raků v teplotně suboptimálních podmínkách
MARKOVÁ, Kateřina
Biologické invaze nepůvodních druhů jsou jedním z nejzávažnějších faktorů ohrožujících globální biodiverzitu. Negativní vliv těchto invazí je nejvíce patrný především ve sladkovodních ekosystémech a zasahuje i populace původních druhů raků v Evropě. Dominance nepůvodních druhů raků nad těmi původními je poměrně dlouho známá a dobře popsaná, ale interakce mezi jednotlivými nepůvodními invazními druhy raků jsou prozkoumány podstatně méně. Jelikož rozšíření i počet nepůvodních druhů raků neustále narůstá, je zřejmé, že v Evropských vodách budou dominovat právě tito nepůvodní zástupci. Zatím však není zcela jasné, který z těchto invazních druhů a za jakých podmínek bude mít "navrch". Cílem této bakalářské práce bylo vypracování literárního přehledu se zaměřením na faktory negativně ovlivňující populace původních druhů raků, především pak problematiku nepůvodních raků a račího moru, který tito zástupci často přenášejí. Pozornost byla věnována významu teploty vody pro raky a vybraným druhům využitým v experimentální části této práce raku mramorovanému Procambarus virginalis (Lyko, 2017) a raku signálnímu Pacifastacus leniusculus (Dana, 1852). Experiment byl zaměřen na zhodnocení přežívání, růstu, poškození klepet a dospívání těchto druhů při teplotě vody ~16 °C, která je u raka signálního v rozmezí optimálních hodnot, ale u raka mramorovaného se jedná o suboptimální podmínky, kdy by však měl být stále schopný reprodukce. Pokud by se tyto druhy ve volné přírodě měli dostávat stále častěji do kontaktu, je důležité jejich vzájemné vztahy důkladněji pochopit.
|
|
|
Hlubší náhled do genetických a fenotypových korelací mezi kvantitativními znaky se vztahem k produkci u kapra obecného
ZHAO, Jinfeng
Selekce má velký potenciál pro genetické zlepšování produkčních znaků v akvakultuře. Úspěšný rozvoj programů zaměřených na selekční šlechtění v chovu kapra obecného čelí řadě výzev. V mnoha případech stále chybí základní informace o fenotypových a genetických parametrech ekonomicky významných znaků. Proto se tato práce hlouběji zaměřuje na genetické a fenotypové korelace mezi produkčními kvantitativními znaky u amurského lysce (AL), plemene kapra obecného, chovaného v rybničních podmínkách. Zvýšení rychlosti růstu je obvykle hlavním cílem ve šlechtitelských programech většiny druhů zvířat. U AL bylo zjištěno, že selekcí na rychlejší růst můžeme ovlivnit i) obsah svalového tuku, ale skutečná změna obsahu tuku bude záviset na určitých podmínkách a dále ii) výtěžnosti (podíly) jedlých částí těla. Naopak selekcí na rychlejší růst pravděpodobně neovlivníme přežívání ryb a jejich odolnost vůči koi herpes viróze (KHV). Doporučuje se, aby dosažená hmotnost byla zahrnuta jako váha do selekčního indexu v případě realizace selekce na zvýšení podílu jateční výtěžnosti. Obsah svalového tuku je další produkční znak, který hraje důležitou roli v biologických a fyziologických procesech kapra obecného. U AL bylo zjištěno, že svalový tuk kapra obecného by se nepřímo zvýšil ve všech následujících obdobích při selekci ryb na vyšší hmotnost po druhém roce odchovu. Zajímavé bylo, že výše obsahu tuku ve svalovině není úměrná schopnosti přezimování kaprů, neboť byla nalezena negativní genetická korelace mezi obsahem svalového tuku a přežitím během druhého a třetího vegetačního období. Selekce na nižší obsah tuku by paradoxně mohla zvýšit přežití ryb bez ovlivnění rychlosti jejich růstu. Přežití je dalším důležitým užitkovým znakem u kapra obecného. Podpora zvyšování množství tuku ve svalovině, a s tím související zvyšování obsahu tuku a bílkovin v hepatopankreatu (HP) může být pro přežití kapra nevýhodné, a to přinejmenším za podmínek, kdy je výhodnější udržovat si v HP vyšší hladinu glykogenu a s tím související vyšší hodnoty hepatosomatického indexu (HSI). Přežívání AL bychom mohli nepatrně zlepšit selekcí ryb na vyšší Fultonův kondiční koeficient (FK) po druhém zimním období. KHV je v současné době asi nejzávažnější virové onemocnění v chovu kaprů. Odolnost ryb vůči KHV lze zvýšit i selekcí. Bylo zjištěno, že většina genetických korelací mezi odolností ryb vůči KHV a dalšími produkčními znaky (růst, obsah tuku, zimní přežití a energetické zásoby) byla zanedbatelná. Selekce na důležité produkční znaky by tedy neměla zhoršit odolnost AL vůči KHV. Naopak při selekci na nižší FK, relativní délku hlavy, relativní výšku těla a relativní šířku těla nebo naopak na vyšší podíly jedlých částí těla bychom mohli odolnost vůči KHV ovlivnit v pozitivním směru. Z tohoto pohledu je zajímavý ukazatel FK. Při selekci na vyšší FK u AL bychom mohli zlepšit celkovou vitalitu a užitkovost růstu ryb. Odolnosti AL vůči KHV bychom ale spíše snížily. Ukazatele jateční výtěžnosti jsou znaky zajímavé u druhů ryb, které se prodávají ve zpracovaném stavu (opracovaný trup či filety). Bylo zjištěno, že pro selekci na vyšší podíly jedlých částí lze kromě odhadu těchto podílů s využitím 2D a 3D dokumentačních a zobrazovacích metod a ultrazvuku využít i poměrně jednoduché ukazatele měřitelné jen ultrazvukem a měrnou deskou. Vzhledem k dobrým genetickým korelacím mezi těmito jednoduchými prediktory ve věku ryb dvou a tří let je možné provádět selekci na vyšší podíly jedlých částí těla u AL u ryb ve dvou letech. To by snížilo potřebu krátkodobých skladovacích kapacit a usnadnilo vlastní selekci (čas a potřeba lidských zdrojů). Je však třeba mít na paměti, že při selekci na vyšší podíly jedlých částí těla můžeme ovlivnit tvar těla a obsah svalového tuku.
|
|
|
Inovace chovu larev candáta obecného (Sander lucioperca L.) při použití vířníků druhu Branchionus plicatilis
IMENTAI, Aiman
Candát obecný (Sander lucioperca) je jedním z perspektivních druhů ryb pro světovou akvakulturu. Technologie průmyslového a stabilního chovu ryb candáta obecného je v současné době limitována celou řadou chovatelských problémů. Jedním z hlavních problémů odchovu candáta obecného je jeho optimální počáteční exogenní výživa. Vířníci, kteří jsou dnes v kombinaci se žábronožkou solnou Artemia hojně využíváni pro výživu mořských a sladkovodních ryb, nebyli zatím u candáta obecného testováni. Cílem této disertační práce bylo ověřit a optimalizovat využití vířníků Brachionus plicatilis při počáteční exogenní výživě candáta obecného. Vliv využití vířníků zmíněného druhu na přežití, růst a kondiční stav byl sledován v prvním vědeckém článku. Larvy byly krmeny na začátku exogenní třemi různými krmnými variantami: Artemia; Art/vířníci; vířníci. Výsledky ukázaly, že použití vířníků jako počáteční exogenní výživy larev candáta podporuje jejich přežití a rychlost růstu. Larvy krmené pouze vířníky či v kombinaci vířníků s žábronožkou dosáhly vyššího přežití a růstu ve srovnání se skupinou, která byla krmena pouze žábronožkou. Bylo zjištěno, že esenciální mastné kyseliny, které jsou obsaženy v těle vířníků, a jejich menší velikost měly rozhodující vliv na přežití, růst a kondici odchovávaných larev. Výsledky této první studie ukázaly, že kombinovaná potrava, která je složena z vířníků a žábronožek, by mohla být doporučena jako inovativní počáteční exogenní výživa larev candáta obecného. Cílem druhého vědeckého článku bylo optimalizovat režim počáteční exogenní výživy larev candáta obecného pomocí vířníků a žábronožek. V této studii byly larvy nejprve krmeny vířníky po dobu prvních tří dnů a poté byly od 8 do 17 dne po vylíhnutí - DPH rozděleny do 5 různých skupin. V této studii bylo zjištěno, že počáteční krmení larev candáta obecného od 5 do 8 DPH vířníky a poté výhradně žábronožkou či kombinací žábronožky a vířníků do 17 DPH může zajistit vysokou míru přežití a růstu odchovávaných ryb včetně rychlejšího vývoje trávicího traktu. Počáteční exogenní výživa larev candáta obecného vířníky od 5 do 8 DPH a poté jejich nahrazení žábronožkou do 17 DPH je považovaná a doporučovaná za optimální režim, jelikož podporuje vysoké přežití a růst larev při nízkých produkčních nákladech. Hlavním cílem třetího vědeckého článku bylo zjistit optimální salinitu vody pro chov larev candáta obecného při jejich výživě vířníky druhu B. plicatilis. Vířníci byly nasazováni do různých salinit vody a byla sledována pohyblivost vířníků po dobu 6 hodin. Stejná salinita vody byla použita v dalším experimentu této studie s cílem sledovat vliv salinity vody na zaplněnost střeva larev v průběhu 11 hodin. Ve třetím experimentu byla sledována míra přežití a růstu larev od 4 do 11 DPH při nízkých a středních hodnotách salinity vody. Výsledky této studie ukázaly, že vířníci, kteří byli vysazováni do všech testovaných salinit vody s výjimkou sladké vody, si udržely pohyblivost po dobu 6 hodin. Ovšem larvy v salinitách o hodnotě 2? a 4? se vyznačovaly vyšším přežitím a rychlostí růstu než larvy, které byly chovány ve sladké vodě. Výsledky této studie ukázaly, že larvy candáta obecného při počátečním exogenním krmení vířníky druhu B. plicatilis ve vodě s nízkou salinitou lépe přežívají a rychleji rostou než larvy ze sladké vody. Cílem čtvrtého vědeckého článku této disertační práce bylo zjistit optimální hustotu aplikovaných vířníků pro počáteční exogenního výživu larev candáta obecného. Larvy v této studii byly rozděleny do 4 skupin při různých hustotách vířníků od 5 do 9 DPH. Nejlepšího růstu bylo dosaženo při nejvyšší hustotě vířníků, ale míra přežití larev se mezi skupinami významně nelišila. Výsledky této studie ukázaly, že pro dobrý růst larev candáta obecného od 5 do 9 DPH je ideální využívat vířníky při hustotě 6 jedinců.ml-1. Tato hustota je optimálním kompromisem mezi produkčními výsledky a náklady ve srovnání s vyšší použitou hustotou vířníků.
|
host ::
RSS.